Prolog

1. october 2012 at 18:20 | Ænag |  Na jméně povídky se pracuje
Přeji všem krásné dny. Teplota v mém pokoji pomalu klesá pod 20°C, podzim přichází.
Já jsem se po několika letech zase pokusila napsat povídku (na pokračování). Byla bych moc ráda, abyste mi ji ohodnotili, napsali, co si myslíte, proto čtěte! Já poznám, kdo si jí nepřečtl a napsal (když tak prostě napište, že jste jí 'zatím' nečetli). Je to prolog a je podle mě dosti 'hUtný', ale znovu je to prolog a dle mě je (bude) jiný než další kapitoly (pokud mi vybídnete pokračovat), mám tím namysli i to, že těch pár postav v prologu se objeví znovu až po několika kapitolách.
Také mám menší problém, se kterým byste mi možná mohli pomoci... Tak jako Frána, nevim, jaký má být název, doufám, že tento drobný nedostatek Vám (ještě více) nezkazí chuť.
přeji příjemný čtení a omlouvám se jestli je to moc dlouhé (já to mám raději X))


Prolog




Plížili se řídkým lesem. Hnědé pláště je maskovaly mezi kmeny stromů. Ten menší držel krátký lovecký luk a na zádech měl toulec se šípy. V druhé ruce nachystaný šíp. Druhý muž byl vysoký a štíhlý. Nesl sekeru a pohybovat se tiše mu činilo větší potíže než jeho společníkovi. Oba lovci opatrně našlapovali, aby ani větvička nezapraskala pod jejich kroky.
Pak ji uviděli. Dvacet kroků před nimi stála srna a rozhlížela se. Muži šli proti směru větru, aby je srna neucítila. Po deseti krocích se rozdělili a každý zamířil k srně z jedné strany. Lovec s lukem se zastavil osm kroků od srny, bylo to blízko, ale důvěřoval stromům a travám a také své schopnost dobře se maskovat v přírodě, kterou si za třicet let osvojil. Lovec poklekl a začal pomalu zaměřovat. Mířil na srdce srny, byl si jistý, že na tuto vzdálenost se trefí přesně, přesto počkal až jeho společník dojde na opačné místo než byl on sám. Když se díval na druhého muže, jak se blíží k určenému místu, zahlédl u nohou srny malé srnče. To je dobře, bude víc masa. Pomyslel si a mlsně se olízl.
Náhle ticho narušil hlasitý bolestný výkřik. Lovec se lekl a vystřelil. Neminul, ale srna, která se také vylekala, se otočila a šíp se jí zabodl do boku. Lovec zahodil luk a běžel ke svému druhovi, stejným směrem se vrhla i zraněná srna a její mládě. Srna po několika krocích vyčerpaně klesla, ale srnče běželo dál. Muž se svíjel bolestí na zemi a zakrýval si levé oko.
"Dalbahu!" zařval malý muž a hrdlo se mu stáhlo úzkostí. Poklekl u svého druha.
"Co se stalo? Co je ti?" ptal se nešťastně a z jeho hlasu znělo zoufalství. "Bratře!"
"Soustředil...klacky," Dalbah přerývaně dýchal. Rozumět mu byla jen některá slova, ale i ta byla tichá.
Dalbahův bratr se předklonil, aby lépe slyšel bratrova slova: "Pak... větev... neviděl," odmlčel se a pak pokračoval, "Promiň... Klane... bolí... strašně," vydechl poslední slovo a omdlel.
Klan pohlédl na bratrův obličej, bylo mu jasné, že si vypíchl oko, nechápal, jak se to mohlo stát, ale vrátit se nic nedá. Dříve krásná tvář mladého Dalbaha byla teď zničená, obličej měl potřísněný krví vycházející z ošklivého šrámu kolem levého oka nebo spíš toho, co z něj zbylo. Nedaleko Dalbaha ležela mrtvá srna, Klan si ji přehodil přes levé rameno, zvedl svůj luk a přes druhé rameno si opatrně položil Dalbaha. S jeho sekerou v ruce se vydal ke koním.
Přes Dalbahova koně přehodil srnu a sekeru uložil do zvláštního pouzdra vedle sedla. Bratrovo tělo si posadil před sebe na svého koně. S vodícím lanem v dlani jel krokem po cestě, ne směrem k vesnici ale od ní. Daleko od města prý žije žena, která umí vyléčit všechno.
Zabušil na dveře staré dřevěné chalupy. Otevřít mu vyšla stará žena, musela být stará, ale byla krásná. Šedé vlasy jí sahaly až po pás, nezdobené černé šaty s velkým výstřihem zdůrazňovaly její štíhlou postavu. Usmála se, ale zelené oči zůstaly chladné. Vyzván úsměvem Klan přenesl Dalbaha do chalupy, kde ho zasáhla silná vůně bylin, žádné ale neviděl díky přítmí, které tu panovalo.
"Nevím jestli to dokážu," řekla žena.
"Dovedeš prý vše," odvětil Klan a žena se zasmála. Nebyl ani překvapený, že žena ví, proč přišel. Věřil jí.
"Když se to nepodaří, nesmíš mě zabít. Je to tvoje volba. Nepřinutila jsem tě a zodpovědnost je jen na tobě. Platí?" optal se žena bez náznaku jakýchkoli emocí.
"Platí," souhlasil Klan a věřil, že není zlá. Uvěřil by jí vše.

═╬══════════════════════╬═

Když se Dalbah probudil a otevřel oči viděl jen tmu, která se mu ale chvílemi jevila jako ostré bílé světlo. Uslyšel hlasy.
"Je mi to líto, ne vše se vždy povede," řekl ženský hlas.
"Chápu," řekl smutný mužský hlas.

═╬══════════════════════╬═


Jeli domů. Ode dne, kdy odjeli lovit do lesa uplynuly už tři dny, které strávili u podivné ženy. Dalbah seděl na koni a přes oči měl úzký pruh látky, která mu zakrývala stále ohyzdný škrábanec. Klan jel vedle svého bratra a občas se na něho podíval. Žena je varovala, aby se do vesnice nevraceli. Nechápal proč; možná nechtěla, aby se o ní vědělo anebo ta žena věděla něco víc než řekla.
Ve vesnici zamířili k domu jejich rodiny - matce a Dalbahově manželce, Lidě. Když jeli po ulici, lidé si na ně divně ukazovali prsty a když je někdo pozdravil z hlasu mu zněl divný posměch. Klan viděl všechny ty úšklebky a špatně skryté úsměvy, nikde ani náznak soucitu nebo smutku. Pomyslel si, že Dalbah má v jistém smyslu štěstí, že nic nevidí. Konečně dorazili k domu, který odedávna patřil jejich rodině. Klan pomohl sesednout bratrovi z koně a odstrojil je, poté vzal ulovenou srnu a spolu s Dalbahem vstoupil do světnice. Na lavici seděla jejich matka a plakala. U stolu seděla Lida a jedla. Klan ji neměl rád (a ona jeho také), dle Klana měla ráda Dalbahův vhled a jeho peníze a majetek, který zdědil po svém otci. Klan byl sice starší ale měl jiného otce než Dalbah, Dalbahův otec byl bohatší a svůj majetek odkázal svému vlastnímu synovi a jeho ženě. Lida zneužíval bratrovi laskavosti. To co udělala, Klanovu domněnku jen utvrdilo. Jakmile je spatřila vstala, aby políbila svého krásného Dalbaha. Když ho uviděla, ztuhla.
Klan dovedl bratra na lavici a sedl si vedle něj. Se slzami v očích začal vyprávět. Matka si položila hlavu do dlaní a vzlykala, zatímco Lida začala rudnout a vrhala na Klana zlostné a obviňující pohledy. Jakmile Klan dokončil příběh, Lida vyběhla ven a do světnice doléhal její rozčilený hlas, jak říkala vesničanům, co se vlastně přihodilo. Klan ke svému zděšeni zjistil, že neříká pravdu a upravila ji ve svůj prospěch a jeho vinu. Klan vyběhl ven a snažil se uklidnit dav, který se proti němu hnal. Chtěl říci pravdivé znění, ale hloupý vesnický lid ho nenechal nic říct. Kameny a klacky doprovodily Klana zpět ke dveřím.

═╬══════════════════════╬═

"Ta žena měla pravdu," řekl Dalbah. "Neměli jsme sem chodit. Ano, já vím šel, jsem sem hlavně kvůli Lidě, ale máš pravdu, je chamtivá a hloupá jako všichni."
Klan pokrčil rameny a přešel k matce a zeptal se: "Půjdeš s námi?"
Matka přikývla. K večeru již byli sbalení a připravení po půlnoci vyrazit ze vsi, aby je vidělo co nejméně lidí, když tak jen ožralci a náhodní kolemjdoucí. Když se blížil konec první hodiny po půlnoci, vyrazili. Vůz s věcmi táhli jejich dva koně, nebyli na to zvyklí, ale po domlouvání poslechli. Dalbah seděl na voze spolu se slepicemi. Klan s matkou kráčeli vedle koní. Zamířili k chalupě staré ženy.
Klan zabušil na dveře. Otevřít mu přišla opět ta žena, ale tentokrát ještě krásnější, na šatech i ve vlasech měla malé stříbrné hvězdičky.
Klan po chvíli promluvil: "Mělas pravdu a chci abys šla se mnou."
Žena se vrátila do světnice a zpět přišla s malým ranečkem, jako by tušila, že bude odcházet. Zapískala a zpoza chalupy k ní přiběhl nádherný bílý kůň.
"Jmenuji se Sidiana," řekla, luskla prsty a dům i se vším, co v něm bylo náhle zmizel, jako by tu nikdy nebyl. Klan se až později dozvěděl, že to jméno znamená síla hvězdy.
Trojice koní a čtveřice lidí s vozem zamířila k dalekým horám na západě. Vedla je Sidiana, během dnů se skrývali v lesích a putovali jen v noci. Po čtyřiceti dnech překročili hory, které dlouho nikdo nepřekročil. Nebyl za nimi žádný ráj, ale stejná krajina jako před horami, jen bez hloupých lidí a jejich zákonů.
Dalbah, Klan, jejich matka a Sidiana se zastavili blízko lesa. Podle Sidiany zde bylo nejvhodnější místo k založení nové vesnice. Na západním obzoru byl vidět úzký pruh vody, v pověstech se jí říkalo moře. Sidiana ale tvrdila, že je to Široká řeka, za níž se nachází říše prastarých národů, elfů. Na sever byly mohutné hory, ze kterých vytékala malá říčka a vlévala se do Široké řeky.
Za pár let u lesa stály čtyři domy navzájem propojeny chodbami ze dřeva. Nedaleko si vytvořili políčko. Život zde plynul pomalu a krásně, až začali přicházet další lidé, kteří odešli z dosahu lidí.



Tako co? (prosím napište a hlasujte)
Bohužel >[ mi blog vymazal mezery před novými odstavci (entery:)), snad se to dalo přečíst.

 

3 people judged this article.

Comments

1 frana-alrika frana-alrika | Web | 1. october 2012 at 19:42 | React

moc krásná,ale přiznávám se, že jsem jí nestihla dočíst celou. Mě se líbí a jsem moc ráda, že jsem se jí konečně dočkala. Nevím, co máš v plánu, ale možná bych rozvinula popis postav. Ale jsem ráda, že zase píšeš. :-)

2 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 1. october 2012 at 20:09 | React

Prý že bude víc masa! Ts ts ts...! A pak tam to mládě nechal samotný...!!! Chápu, že měl starosti s bratrem, ale jen tak ho tam nechat... A ta srna mi až moc připomíná Lily, takže na srnky já jsem háklivá!!! Ale nezobím se. XD
Jinak koukám, že mají docela zamotané rodinné vztahy... Ale já se zorientuju! :-)
A Sidiana mi je něčím sympatická... Hm... Že by kouzla? XD
Na konci mě trochu zmátl ten rychlý časový skok, ale po chvíli jsem se zorientovala.
Ffff... Taky vítej mezi blogovými povídkáři!!! :-D :-D :-D

3 frana-alrika frana-alrika | Web | 1. october 2012 at 20:35 | React

No, můj předchozí komentář moc nedával smisl, protože jsem pospíchala od počítače. Teď jsem to dočetla a vážně se mi to moc líbí, ale jak jsem psala víše, přidala bych detalnější popis postav. Ale je to tvoje povídka (moc vydařená povídka) tak už ti do ní nebudu kecat. :-D

4 frana-alrika frana-alrika | Web | 1. october 2012 at 20:36 | React

O.: smysl

5 Ezlo Ezlo | Email | Web | 1. october 2012 at 20:42 | React

To je dokonalý, ty tvé popisy postav, situací... Jak by řekl někdo z našich vrstevníků - "žeru to", ale já se omezím na pouhé - "Další díl, prosím, koukej pokračovat!" :D  :D
(Jen ty jména jsou pro mě občas jazykolamy :D )

6 Ezlo Ezlo | Email | Web | 1. october 2012 at 20:49 | React

[5]: Jen bych ráda dodala, že nemám ráda krev, takže jsem u vypíchnutí oka oči přivírala (a věř, že to se pak čte blbě :D )
Chudák Dalah... Dalbhah... Dal... Říkám, jazykolam! Moment, kouknu se, jak se to píše...
Mám to, Dalbah. Takže, chtěla bych se zeptat, proč jsi ho mrzačila? A proč jsi ho nenechala vyléčit? (Pochopila jsem správně, že ta ženština byla léčitelka...? )
A věta "Život zde plynul pomalu a krásně, až začali přicházet další lidé, kteří odešli z dosahu lidí." Mi trošku nedává smysl... Jak někomu může plynout život krásně, když je bezoký?
Ok, přestávám rejpat, je to dokonalý a nic neměň, asi tak :D :D

7 Ezlo Ezlo | Email | Web | 1. october 2012 at 20:49 | React

[6]: Přeci jen, trocha toho dramatu k životu patří, ne? :D

8 Nat Nat | Web | 3. october 2012 at 13:09 | React

Nene, nezabila :). Otevřela jsem jim okno a ony vylétly ven :).

9 Lofn Lofn | Web | 3. october 2012 at 19:35 | React

Už začátek mě zaujal,musím si to přečíst znovu,až budu trochu více při smyslech....
A děkuji za tvá slova,chřipajzny asi útočí,přeji ti aby tě to vynechalo - není o co stát... :-)

10 Vera Vera | Web | 3. october 2012 at 21:09 | React

prolog mě zaujal, ta povídka se mi líbí, :)jen škoda, že zatím nemá název :)
Jsem hrozně zvědavá na pokračování! vlastně úplně na první kapitolu!
chudáček Dalbah...že přišel o očíčko...:/

11 Marti Marti | Web | 4. october 2012 at 12:33 | React

Jak jsem si přečetla asi třetí větu hned jsem věděla, že to bude jedna z dobrých povídek co jsem si četla :)

P.S. jojo každý máme svůj názor a na každém záleží jestli se za něho stydí nebo ne... ;-)

12 Alea Alea | Web | 4. october 2012 at 20:48 | React

Ahoj! Nejdřív něco k tvé povídce :D. Líbila se mi. Jenom ten konec mi přišel... já nevím, prostě takový zvláštní. Nějak mi to k tomu nesedělo. Není to nic konkrétního, prostě jen takový pocit z povídky :D.
Jinak ti moc děkuju za povzbudivé komentáře, něco takového vždy zvedne náladu. A k té vlkodlačici - vysvětlím ti to na jednom (poněkud zvláštním) příkladu :D. Např. profesorka McGonagallová v Harrym Potterovi - přeměnila se z kočky v ženu a byla komplet oblečená :D. A navíc by vypadalo blbě, kdyby v zasněžené pustina náhodou zvanou čirou vyhrabala ze sněhu náhradní oblečení a oblékla si ho :D.

13 Natali Natali | Web | 6. october 2012 at 13:18 | React

Páni! Povídka se mi fakt líbila, líbí se mi takový přítomný nádech mystického středověku (nebo jak to říct :D). Určitě pokračuj! ;)
Jinak díky za tvoji pochvalu, já bych taky neměla odvahu takhle se vzdát všeho jen pro svobodu, ale chtěla bych takovou odvahu mít :)
Nebude ti vadit, když si tě přidám do oblíbených blogů? ;D

14 Ænag Ænag | Email | Web | 6. october 2012 at 14:34 | React

[2]: To srně zděšeně odběhlo a i kdyby ne, tak by ho nejspíš zabil a pak snědl. To je lepší ho nechat samotné, ne?:) Děkuji za uvítání.

[3]: Nechtěla jsem se zabývat nyní zbytečným popisem postav v prologu, časem až tyto postavy znovupřijdou na scénu je popíšu víc.

[6]: Omlouvám se jestli Ti vadí krev, ale myslím, že když není fyzicky přitomna a je jen ve smyšleném příběhu, neměla by překážet:) Co se týče jmen, nepřijdou mi nějak nevyslovitelná (nesrozumitelé jméno je Laurelindorénan nebo tak nějak:))

[10]: Děkuji za pochvalu, na jméno se oprvdu stále snažím přijít...

[11]: Díky:)

[12]: Já bych ten konec nazvala zbrklým a rychlým. Děkuji za vyjasnění přeměny...

[13]: Jsem ráda, že někdo pochopil 'mystický středověk', mělo to tak vyznít.

15 Natali Natali | Web | 6. october 2012 at 14:40 | React

Jsem ráda, že se ti můj blog líbí, moji ikonku si do oblíbených můžeš dát, díky ;)
Naprosto tě chápu, že ještě nemáš vymyšlené jméno pro povídku... Já právě taky přemýšlím, jak se bude jmenovat povídka, kterou právě začínám psát, a zatím nemám ani tušení. :D

16 Vendy Vendy | Email | Web | 7. october 2012 at 16:58 | React

Beru to jako prolog, začátek povídky, jakýsi úvod...
Trochu bych upravila některá slova. Třeba "zaslechl hlasitý bolestný výkřik" - nechala bych "zaslechl bolestný výkřik". Že byl hlasitý, se dá usoudit z toho ,že ho zaslechl...
Možná bych upravila i začátek. Tvoje verze:
"Dvojice postav se plížila řídkým lesem. Hnědé pláště je maskovaly mezi kmeny stromů. Menší z dvojice držel krátký lovecký luk a na zádech měl toulec s několika šípy, jeden šíp ale držel v ruce, aby mohl rychle vystřelit. Druhý muž byl vysoký ale štíhlý. Nesl sekeru a pohybovat se tiše mu činilo větší potíže než jeho společníkovi. Oba lovci stále opatrně našlapovali, aby ani větvička nezapraskala pod jejich kroky."
Co zkusit třeba toto?
"Plížili se řídkým lesem. Hnědé pláště je maskovaly mezi stromy. Ten menší držel krátký lovecký luk, na zádech toulec se šípy. V druhé ruce nachystaný šíp. Druhý muž byl vysoký a štíhlý. V ruce nesl sekeru a pohybovat se tiše mu činilo větší potíže. Oba lovci opatrně našlapovali, aby ani větvička nezapraskala pod jejich kroky".
Jak se ti to jeví?
Nedělám si nějaké nároky na literárního experta, jen jsem hodně četla a tak už některá slovní spojení vidím třeba jinak...
Ještě jedna ukázka - tvůj text:
"Jeli domů. Ode dne, kdy odjeli lovit do lesa uplynuly už tři dny. Dalbah seděl na koni a přes oči měl úzký pruh látky, která mu zakrývala stále ohyzdný škrábanec. Klan jel vedle svého bratra a občas se na něho podíval. Žena je varovala, aby se do vesnice nevraceli. Nechápal proč; možná nechtěla, aby se o ní vědělo anebo ta žena věděla něco víc než řekla."
Zkusila jsem to trochu přepsat:
"Tři dny zůstali u neznámé vědmy, a po třech dnech se chystali k návratu. "Nevracejte se". Překvapila ho naléhavost v jejích slovech.
Neposlechl ji. Dalbah už seděl na koni, oči mu zakrýval úzký pruh látky. Rána vypadala ošklivě.
"Nevracejte se", opakovala vědma znovu.
Pohlédl na ni a vyhoupl se do sedla."

Jsou to jen návrhy, rozhodně ti nechci do tvého psaní mluvit - ale chtěla jsi, abychom navrhli, co by se dalo zlepšit. Téma je dobré, jen to chce ještě doladit... ;-)  8-)

17 Ænag Ænag | Email | Web | 7. october 2012 at 17:28 | React

[16]: Smekám před Tebou. Opravdu se mám co učit, nejsem ještě zdaleka tak sečtělá. Jsem ráda, když mi někdo poradí (myslí-li to čestně). Nevadilo by Ti, kdybych přesně ty Tvé rady tzv. okopírovala a vložila místo mého popisu? (samozřejmě bych napsala, že mi pomáhala Vendy:))

18 Vendy Vendy | Email | Web | 7. october 2012 at 18:44 | React

Jsem ráda, že jsi to vzala takto a že se ti mé návrhy líbí. Jestli chceš, můžeš tyto úryvky použít pro svůj příběh.
Jestli chceš, mohla bych zkusit ještě nějaký detail, ale to už by bylo na později...

19 Lofn Lofn | Web | 8. october 2012 at 16:38 | React

Myslím,že je to moc pěkně napsané,ten začátek mi trochu připomíná styl psaní J.F.Coopera - lovec jelenů apod.
V textu bych provedla jen tyto úpravy:
jak je text ......."jak se mu to povedlo" - zjemnila bych to na  - jak se to mohlo stát......mně to prostě v tom textu překáží,jinak dál je to moc pěkné.
A v další části textu .....
"...vesnici ale od ní. Daleko od města prý žije žena, která umí vyléčit všechno.Zabušil na dveře staré dřevěné chalupy." - před zabušil na dveře bych ještě něco vložila,připravit čtenáře krátkou větičkou na to,že to příjde,nebo alespon odsadit více text,aby to na sebe nebylo nalepené.
Jinak dál zase pěkné,Celkový dojem - napsala jsi to super ;-)

20 Ænag Ænag | Email | Web | 8. october 2012 at 17:50 | React

[19]:: Zmíněného spisovatele neznám, ale doufám, že píše dobře:). Máš pravdu Jak se mu to povedlo je takové pohrdavé a s tím nápínáním čtenáře já si nevím nikdy rady. Děkuji TI za poznámky, chystám se některé věty právě trochu upravit, ale asi ne přesně tak, jak mi někdo poradil, nebyl by to už můj styl.:)

21 Vendy Vendy | Email | Web | 8. october 2012 at 19:50 | React

Jestli bych ještě směla se svou troškou do mlýna - opravdu bych nechtěla zasahovat do tvé povídky, jen jsem chtěla ukázat, že to jde trochu jinak.
Možná by nebylo špatné, zkusit tento způsob - napiš si třeba kapitolu, stejně jako tento prolog - a pak si to přečti od začátku, odstavec po odstavci, a zkoušej třeba různé jiné výrazy nebo větná spojení. Někdy při zpětném čtení člověka napadne ledacos zlepšit, trefnější výraz, jiné slovo.
Když jsem zkoušela ty variace, napsala jsem si třeba tři věty stejného významu, ale s jinými slovy.
Uznávám taky, že tady šlo o jeden odstavec, takže to nebylo tak pracné... :-)

22 Vendy Vendy | Email | Web | 8. october 2012 at 19:52 | React

[20]: Cooper píše dobrodružné knihy. Lovec jelenů je o Sokolím oku, který pak vystupoval v dalším románu, který už možná budeš znát - třebas z filmu, Poslední Mohykán.

23 Vendy Vendy | Email | Web | 8. october 2012 at 19:53 | React

P.S. - k tvé otázce, jestli jsem četla Královskou dceru z Erinu - ano, četla, mám ji doma a jsem moc ráda, že jsem měla ten šťastný nápad a koupila ji, už nevím kdy, v antikvariátu.
Taky jsem o ní psala, kdyby sis chtěla osvěžit paměť, tak zde:
http://eumenidas.blog.cz/1102/kralovska-dcera-z-erinu

24 Vendy Vendy | Email | Web | 8. october 2012 at 19:54 | React

P.P.S. tu větičku s osvěžením paměti jsem  myslela obecně, připomenout si knížku. 8-)

25 Vendy Vendy | Email | Web | 14. october 2012 at 22:01 | React

Ještě jsem tady (už si fakt připadám jako oxid)- nechtěla jsem tě nějak odradit od psaní. Máš dobré nápady. Jen jsem ti chtěla poradit, jak některé pasáže zlepšit... zvolit jiné věty, jiná slova.
Jestli máš nápady, tak piš. Nenech se odradit.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement